Getting ready...

16. května 2011 v 19:27 | Dadushka |  My Diary

Tak si tu teda sedím, otecko mi tu vedľa spí na gauči a svojím chrápaním mi spolu s Televíznimi Novinami robí zvukovú kulisu, popíjam čajík, čakám dokým slnko zapadne, aby som mohla ísť behať (nenávidím, keď mi to svieti do očí) a rozhodola som sa oznámiť svetu, že mám tak trošku obavy.


Keď si totiž dám moje rutinné dva-tri kilometre a hodím sa do sprchy, tak si pôjdem farbiť vlasy. Nie, nejdem si dávať nejakú novú farbu, ostávam pri svojej starej dobrej červenej, pointa je v tom, že si ich idem, ako príprava na budúcoročnú Ameriko (no way sa tam nebudem farbiť), farbiť sama. Ak sa vám to nezdá byť nijako prevratné, tak vedzte, že mám asi dvojmetrové vlasy.
Takže áno, celkom sa bojím, ako to dopadne.

Ešte k tomu čakám na kamarátku, kým sa konečne doteperí z hudobnej na skype (teda pravda, keď dobehám a nafarbím si vlasy), pretože ptrebujem riešiť veľmi vážne veci ohľadom jedného chlapca. Ten dneska išiel polhodinu (nepočítam cestu späť) električkou opačným smerom, než býva, len aby sa so mnou rozprával. A prisáhambohu, dva krát mi zobral ruku do svojich s výhovorkou, že ich mám studené. "A vieš, mne každý hovorí, že mám horúce ruky, tak som myslel..."
Ach naozaj?
Som z toho zúfalá, neberte to zle, mám ho celkom rada, je naozaj milý a v pohode atď a pravdaže mi lichotí, keď sa niekomu zapáčim, ale necítim sa dobre, keď ma chalan balí. Nedá sa vlastne ani povedať, že by to bolo balenie, je o rok mladší, no aj tak dosť odvážny. Už len to s tou rukou...
Som z toho celá nervózna a neviem čo mám robiť. Už sa len modlím, aby ma naozaj nepozval na rande alebo, nedajbože, aby mi do očí povedal, že sa mu páčim.
Pretože nastane obrovská dilema, alebo mu povedať nie a vedieť že bude nehorázne nešťastný (druhá vec je, že ja neviem povedať "nie", obzvlášť neviem ako odmietnuť človeka, čo mi vlastne nič zlého neurobil), alebo povedať "áno", a budem si trieskať hlavu o stenu.
Pretože nie, nie, nie, nie, nechcem žiadneho chalana v mojom živote. Príliš sa toho bojím. Príliš sa bojím k sebe niekoho tak blízko pustiť.
Asi tak dajako, v takom asi stave sa práve nachádzam. A naozaj si s ňou potrebujem zavolať.

Mimo to, už som si dala dohromady zajtrajší outfit :D Ako mi Alex pripomenula (díky Ali ;-)), zajtra máme "Be gay for a day!" deň, čo pravdaže vyžaduje akúsi ružovú :D :D Som zvedavá, čo mi povie otec, keď ma zajtra uvidí, keď zídem dole zo schodov. No, prinajmenšom ma pošle odmalovať sa. Hej hej, je dosť možné, že postnem foto, som celkom hrdá na to, čo som stvorila vzhľadom na to, že doma nemám doma ani jednorúžové tričko :D

!EDIT!
Och a ďakujem za všetky krásne komentáre k minulému článku, odpoviem na ne všetky hneď čo sa vrátim :-)
ak sa vrátim živá

P.S: Zajtra bude Sedemnástka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Glammy.nka Glammy.nka | Web | 16. května 2011 v 19:32 | Reagovat

ty si uplne ako ja :D..teda co sa týka tých chalanov :) ale v tomto ti veru neporadím, lebo sama s tým nemám vela skusenosti, vlastne skoro ziadne :D a nieze by mi to vadilo ale :D no tak ale pokial sa ti enpaci, alebo proste k nemu necitis sympatie ci naklonnost, tak by som to zybtocne nesilila a nedavala mu zbytocne nadeje, aby nebol sklamany este vaic :)

2 ♥Claire♥Lambert♥ ♥Claire♥Lambert♥ | Web | 16. května 2011 v 20:02 | Reagovat

Taky jsem v podobný situaci ;) Jeden kluk v naší třídě mě "balí"...no, teda aspoň to tak vypadá :D Já k němu ale nic necítím a já taky, jak ty píšeš, nedožážu říct ne...Ale "ano" bych asi taky neřekla :D

3 Natsumi Natsumi | E-mail | Web | 16. května 2011 v 20:14 | Reagovat

s tými vlasmi to nejako zvládneš neboj ;) budem ti držať palce :)
uf..a čo sa týka toho chlapca tak v takejto situácii je jedna moja kamarátka...ale ona je z tých čo povedia nie...tak ti prajem aby si našla aj ty tu odvahu (ak ho teda nechceš :)

ach a vďaka za pripomenutie toho "Be gay for a day!"
*ide hľadať niečo ružové na zajtra na prax...a je jej jedno, že možno budu na ňu ľudia na úrade dive zízať* :P

4 Alex Alex | Web | 17. května 2011 v 9:14 | Reagovat

Jojojo, na mail prosím :)

Jé, to je zajímavý, neměla by ses bát.Ale.. co to říkám? Vždyť já to mám úplně stejně :D Ale u mě je to něčím jiným :) Jo, chápu to, že nechceš říkat ne a že je to těžký, ale.. pokud nechceš, asi bys měla :)

Ano,ano, můj tatínek na mě divně koukal a ptal se, jestli nejsem nemocná, že mám na sobě růžový tričko :D :)

5 ♥Claire♥Lambert♥ ♥Claire♥Lambert♥ | Web | 17. května 2011 v 13:24 | Reagovat

No..podle mě je každý tak svým způsobem blázen, protože každý člověk je originál a od ostatních se nějakým způsobem vždycky odlišuje :-) A k tý škole...Myslím že pro naší věkovou skupinu je celkem dobrý, že řešíme školu a snažíme se v ní zlepšit, podle mě je lepší uvědomit si, když by člověk mohl v tom učení trošku "zabrat"....Když se podívám na některý lidi z naší třídy, který třeba z některých předmětů propadají a ani se třeba vůbec nesnaží si to zlepšit, tak mi je jich docelela líto, protože si dá se říct kazí budouctnost...Tak, a to je asi všechno, co jsem potřebovala říct :D

6 Glammy.nka Glammy.nka | Web | 17. května 2011 v 14:06 | Reagovat

no hej :) diky za radu :) ale ja som taká bola odmalička, taká zamlknutá a proste pocity si nechávam pre seba,a  preto si všetci myslia že som chladná a bezcitná...ale to je proste eln taká moja obrana :) tak ale treba to už zmeniť...mám 16..už by bolo načase :D

7 Nicky Nicky | Web | 18. května 2011 v 19:16 | Reagovat

Ono je asi těžké říct ne klukovi, kterému se líbíš. Ale podle mého názoru si myslím, že když mu to neřekneš, tak si bude myslet, že má šanci a je otázka času, kdy tě pozve na rande. Pak už se z toho člověk špatně vykroutí. Já vím sama jaké to je. Balil mě jeden kluk, který je asi o půl roku mladší a o 15 centimetrů nižší. Ano, záleží mi na výšce, ale nebylo to jen kvůli ní. Nic jsem k němu necítila a jeho chování taky nebylo nic moc. Moc dobře si pamatuju, když mi řekl, že se mu líbím. Připadala jsem si, jakoby se ve mě nahromadily všechny emoce. Najednou se ze mě stala bezcitná mrcha a doslova hnusně jsem ho chudáka poslala pryč. Ale co jsem měla vlastně dělat, když jsem k němu neměla žádný cit (leda kamarádský). Jednoduše říkám všechno na plnou hubu. Někdy to je výhoda, někdy ne. Měla jsem z toho všeho smýšené pocity. Na jednu stranu jsem byla ráda, že jsem mu řekla ne a tak si nemusí dělat plané naděje. Najde si někoho, kdo ho bude mít rád se vším všudy. Na druhou stranu mi ho bylo líto a já se mu těď nemůžu podívat do očí...S klukama moc zkušeností nemám a těžko bych ti mohla poradit, jen chci aby jsi věděla, že ti držím palce, aby všechno dopadlo jak opravdu chceš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama